Slovníky
Seznamy a n-tice jsou užitečné datové struktury, protože umožňují ukládat spoustu dat do jedné proměnné. Pokud do nich ale ukládáme informace různého typu, může brzy vzniknout chaos. Podívejme se třeba seznam, který obsahuje informace o položce v e-shopu.
["Čajová konvička s hrnky", 899, True]
Dokázali bychom asi odhadnout, že první prvek je název a druhý cena. Co však znamená True? To za seznamu na první pohled patrné není. Samozřejmě by bylo možné tu informaci někam poznamenat, ale možná by stálo za to mít tu informaci přímo v sekvenci. A přesně toto řeší datový typ slovník (dict).
Princip slovníků skutečně vychází z papírových slovníků, kde je každý záznam identifikován pomocí nějakého slova a k tomuto slovu jsou přiřazená nějaká data (nejčastěji textový popis). Na podobném principu fungují třeba i muzea, kde exponáty mají štítky s popisky.
Na rozdíl od seznamů nemají slovníky indexy, ale klíče (key). Jako klíče mohou sloužit datové typy int, float, bool str (a další, které zatím neznáme). Nejčastěji se přirozeně používají řetězce. Každý klíč má přiřazenou hodnotu. Hodnotou může být libovolný datový typ.
Vezměme nyní náš seznam s informacemi o položce v e-shopu a převeďme ho na slovník.
item = {"title": "Čajová konvička s hrnky", "price": 899, "in_stock": True}
Takový zápis je jistě mnohem srozumitelnější. Nyní vidíme, že poslední hodnota označuje, zda je položka skladem. Všimni si, že slovníky zapisujeme do složených závorek, mezi klíčem a hodnotou je dvojtečka a jednotlivé dvojice jsou odděleny čárkami.
Ze slovníku můžeme snadno získat jednu jeho hodnotu. K tomu použijeme hranaté závorky, do kterých zapíšeme klíč.
title = item["title"]
Zkusme si třeba vypsat informace o položce.
print("Vybraný předmět je", item["title"], "a stojí", item["price"], "Kč.")
Je možné též použít formátované řetězce (f-stringy).
print(f"Vybraný předmět je {item['title']} a stojí {item['price']} Kč.")
Pozor: Při použití f-stringů je nutné uvnitř hranatých závorek použít jiný typ označení řetězců. Začínáte-li text pomocí uvozovek, pro klíče slovníku použijte apostrofy.
Funkci print() můžeme použít i na celý slovník. Python pak použije standardní výpis, který vypadá stejně, jako když slovník zapisujeme. Hodí se to, když potřebujeme zkontrolovat, co vlastně ve slovníku je.
{'title': 'Čajová konvička s hrnky', 'price': 899, 'in_stock': True}
K ověření, jestli nějaký klíč už ve slovníku je, použijeme operátor in, jako tomu bylo v případě seznamu. Pouze namísto indexu vkládáme klíč.
item = {"title": "Čajová konvička s hrnky", "price": 899, "in_stock": True}
if "weight" in item:
print(f"Hmotnost předmětu je {item['weight']} kg.")
else:
print("Hmotnost není zadána.")
Snadno můžeme nějakou existující hodnotu upravit nebo přidat novou.
item['price'] = 929
item['weight'] = 0.4
Jako klíče slovníku používat i proměnné.
key = 'price'
item[key] = 929
Prázdný slovník vytvoříme pomocí prázdných složených závorek, tedy například:
empty_dict = {}
Cvičení
Bonusy
Čtení na doma - odebrání hodnoty
Zkusme si ještě jeden motivační příklad. Uvažujme například, že chystáme firemní výlet a chceme nakoupit špekáčky pro kolegy. Abychom věděli, kolik jich máme celkem koupit, vytvoříme si slovník a pro každého z kolegů a kolegyň si budeme evidovat, kolik špekáčků plánují během výletu sníst.
sausages = {"Jirka": 2, "Naty": 1, "Adam": 4, "Lucka": 2, "Pavča": 2}
Počet kolegů, kteří jdou na párty, zjistíme pomocí nám již známé funkce funkce len.
print(len(sausages))
Uvažujme například, že se Naty na poslední chvíli omluví. Upravíme tedy hodnotu s klíčem Naty na 0.
sausages["Naty"] = 0
print(len(sausages))
Drobnou nevýhodou je, že funkce len bude stále vracet hodnotu 5, protože klíč Naty je ve slovníku stále přítomen. Alternativně můžeme klíč ze slovníku úplně vyřadit. K tomu slouží funkce pop.
sausages.pop("Naty")
Nyní funkce len vrátí 4.