Kódím.cz
3

Vlastní funkce

Zatím jsme jen používali funkce napsané někým jiným, nyní si vyzkoušíme napsat vlastní.

Funkce

Funkce nám umožňují program strukturovat do bloků a využívat stejný kód na více místech, aniž bychom ho museli kopírovat. Funkcí již jsme poznali několik (např. round, int, len, print, input), zatím jsme ale žádnou vlastní funkci nevytvořili. Vytváření funkcí se naučíme v této části.

K definici funkce používáme klíčové slovo def. Dále následuje název funkce a její parametry (parameter) v kulatých závorkách. Pojem parametr funkce už také známe, pomocí parametrů předáváme funkci hodnoty ke zpracování. Například funkci print předáváme řetězec, která má vypsat na obrazovku.

Po názvu funkce následuje dvojtečka :, která napovídá, že kód pod dvojtečkou bude odsazený. Kód funkce končí tam, kde již kód není odsazený.

Poznámka: Je zde též trochu zrádná terminologie. Při definici funkce definujeme její parametry, ale při volání funkce zapisujeme do závorek argumenty (arguments).

Začněme s jednoduchou funkcí, která pouze vypíše text na obrazovku.

def greet_user():
    print("Ahoj!")

Pokud tento kód zkopírujeme do programu, zdánlivě se nic nestane. Funkce je sice vytvořena, ale nevoláme ji.

def greet_user():
    print("Ahoj!")


greet_user()

Nyní již program náš pozdrav vypíše.

Všimni si ještě dvou dvou věcí:

  • Volání funkce je až pod její definicí. Pokud bychom pořadí obrátili, Python vrátí chybu, protože by v čase volání funkci ještě neznal.
  • Za voláním funkce musíme vždy uvést kulaté závorky. Pokud nepředáváme žádnou hodnotu, zůstanou závorky prázdné.

Upravme naši funkci tak, aby vypsala oslovení, které jí zadáme:

def greet_user(name):
    print(f"Ahoj {name}!")


greet_user("Jirko")

Naše funkce zatím provedly nějakou akci, ale nevrátily nám žádný výstup. Často nám funkce vracejí nějakou hodnotu. Hodnotu, kterou má funkce vrátit, označíme klíčovým slovem return. Zkusme si tedy vytvořit funkci, která vrací součet dvou čísel.

def sum_two_numbers(a, b):
    return a + b

Výstup funkce můžeme uložit do proměnné.

returned_value = sum_two_numbers(5, 3)
print(returned_value)

V proměnné returned_value tedy budeme mít uložený výsledek našeho součtu a s ním můžeme dále pracovat.

Poznámka: Jakmile program narazí na slovo return, běh funkce se ukončí. Například funkce níže žádný výpis neprovede.

def sum_two_numbers(a, b):
    return a + b
    print(a + b)

Tip

Doporučená struktura skriptu:

  1. hlavička - komentář co skript dělá a kdo je autorem
  2. importy
  3. definice funkcí
  4. hlavní kód, ze kterého se funkce volají

Čistá funkce

Níže definovaná funkce je bez tzv. side effectvedlejších efektů, tj. používá pouze své parametry a nepoužívá žádné proměnné definované mimo ni (např. vstup od uživatele). Stejně tak mimo návratové hodnoty nijak neovlivňuje běh programu. Funkci bez vedlejších efektů se říká pure functiončistá funkce. Její výhodou je, že pro stejný vstup vždy vrací stejný výstup, což například usnadňuje testování nebo hledání chyby.

def sum_two_numbers(a, b):
    return a + b

Níže uvedená funkce není čistá, protože čte tzv. globální proměnnou "zvenku". Může tedy v různých situacích vracet různé výsledky podle hodnoty uložené v té globální proměnné.

exchange_rate = 26


def convert_to_euro(crown):
    return crown * exchange_rate

Takto uvedená funkce je již čistou funkcí.

def convert_to_euro(crown, exchange_rate):
    return crown * exchange_rate

Funkce bez kódu

Pokud si při návrhu programu uvědomíte, že je nějaká funkce potřeba, ale zatím nemáte čas naprogramovat ji, můžete funkci deklarovat a do jejího těla napsat klíčové slovo pass. Tento příkaz nic nevykoná, ale díky ní máte splněnou podmínku, že funkce musí mít alespoň jeden řádek.

def code_me_later(par1, par2):
    pass