1

Základní orientace v příkazové řádce

Jak napsat první příkazy a jak se v příkazové řádce orientovat

Pokud už před sebou vidíme spuštěné okno s terminálem, řekneme si co si v něm můžeme přečíst a hlavě co do něj můžeme napsat.

Prompt

První text, který v okně terminálu vidíme je tzv. prompt (anglicky výzva, pobídka). V promptu nám operační systém sděluje nějaké základní důležité informace, abychom je měli vždy na očích. Formát promptu není pevně dán a různé distribuce Linuxu a MacOS zde mohou vypisovat různé informace. Stejně tak si později můžeme prompt nastavit sami tak, aby nám vyhovoval. Nejčastěji je zde uživatelské jméno přihlášeného uživatele, název počítače a pracovní adresář (popř. celá cesta), kde se uživatel nachází. Znak ~ (tilda) je zástupný symbol pro náš domovský adresář.

Nejdůležitější klávesy

Než se vrhneme na příkazy povíme si něco o velmi důležitých klávesách, které nám usnadní práci s terminálem.

  • Enter - spuštění příkazu
  • Šipka nahoru - vyvolání předchozího příkazu (opakovaným stisknutím je možné procházet historii)
  • Tabulátor - doplňování příkazů nebo cesty (napíšeme část příkazu nebo cesty a tabulátor nám doplní zbytek)

První příkazy

POZOR! Symbol dolaru na začátku příkazu se do terminálu nepíše. Jedná se o všeobecně rozšířenou konvenci v psaní návodů a dokumentace, abychom odlišili, že se jedná o příkaz v terminálu.

Kde se nacházím a co tam je?

$ pwd

Příkaz pwd vypíše absolutní cestu pro aktuální pracovní adresář (Print Working Directory). Často máme tuto informaci dostupnou přímo v promptu.

$ ls
$ ls -l
$ ls -la

Příkaz ls vypíše seznam souborů a adresářů v aktuálním pracovním adresáři (list). Jedná se o jeden z nejpoužívanějších příkazů při práci v příkazové řádce. Pokud se nám nelíbí, že se obsah vypsal vedle sebe, ale chtěli ho bychom viděl raději pod sebou, použijeme přepínač switch -l (long), který nám navíc vypíše spoustu další užitečných informací.

Přepínač -a (all) navíc vypíše i takové podivné věci jako . (tečka) a .. (dvě tečky). To jsou podobně jako ~ další zástupné symboly a značí

  • . aktuální pracovní adresář
  • .. nadřazený adresář (adresář, který je o jednu úroveň nad našim pracovním adresářem)

Pro úplnost dodám, že přepínač ls -a vypíše i soubory a adresáře začínající tečkou, což je konvence pro “skryté soubory a adresáře”.

Přepínače, parametry, argumenty

Nyní jsme si ukázali, že můžeme chování nějakého příkazu upravit pomocí přepínačů. Pokud chceme zkombinovat přepínače -l a -a příkazu ls ušetříme pár znaků zápisem ls -la. Na pořadí přepínačů v tomto případě nezáleží, tzn. funguje i ls -al.

Jednopísmenné přepínač příkazů se uvozují pomlčkou/minusem a jedná se opět o konvenci napříč všemi příkazy a programy v linuxové příkazové řádce. Pokud některé přepínače nejsou vyjádřeny pouze jedním písmenem, ale celým slovem (nebo více slovy), uvozují se dvěma pomlčkami/minusy. Někdy mají jednopísmenné přepínače i svou dlouhou variantu, která děla to samé (např. -a a --all).

Kromě přepínačů se za příkaz na příkazové řádce někdy píšou také parametry nebo argumenty. Tyto slova budeme považovat za synonyma.

Jak shell pozná co má spustit?

V této části si také povíme, co to vlastně jsou ty příkazy, které do příkazové řádky píšeme. Z pohledu linuxového shellu se totiž jedná o samostatné spustitelné programy, které se mohou doplnit o příslušné parametry a po spuštění něco udělají. A jak shell pozná jestli to slovo, které v něm spustíme je název nějakého programu? Musí si ho totiž v počítači vyhledat.

Takové vyhledávání programu je naštěstí docela rychlé, a jednoduché. V běžícím shellu je definovaná tzn. proměnná prostředí environment variable s názvem PATH a ta obsahuje absolutní cesty k adresářům, kde se v systému nachází spustitelné programy. Shell se automaticky podívá do všech těchto adresářů a první program, který vyhovuje hledanému názvu, spustí. Pro zájemce navíc dodám, že tyto cesty si můžeme zobrazit pomocí příkazu echo $PATH (jedná se o seznam absolutních cest oddělený dvojtečkou).

Absolutní a relativní cesta

Nejprve si zopakujeme speciální symboly, které se nám mohou v cestě vyskytovat

  • ~ náš domovský adresář
  • . aktuální pracovní adresář
  • .. nadřazený adresář

Jako novou věc si něco povíme o lomítku

  • / začátek absolutní cesty

Rozlišení absolutní a relativní cesty ve velice jednoduché

  • Začíná-li cesta / nebo ~, jedná se o absolutní cestu
  • Jinak se jedná o relativní cestu

Cesta je hierarchická posloupnost adresářů na disku. Lomítko / se používá i na oddělení názvů těchto adresářů. Základní rozdíly oproti Windows jsou ty, že Windows používá jako oddělovač zpětné lomítko \ a na začátku absolutní cesty má název diskové jednotky, např. C:\ nebo D:\. Linux toto nerozlišuje. Začátek je vždy jen jeden: / a diskové jednotky mohou být napojeny hierarchicky někam za toto lomítko.

Jak to přesně funguje se zatím nemusíte trápit. Budeme pracovat výhradně v našem domovském adresáři.

Když jsme si řekli, že absolutní cesta začíná začátkem našeho kompletního hierarchického stromu adresářů (lomítkem /), je nutné zmínit, že relativní cesta začíná našim pracovním adresářem.

Uvedeme si pár příkladů:

  • ~ absolutní cesta k našemu domovskému adresáři
  • /home/martin absolutní cesta k domovskému adresáři uživatele martin
  • .. relativní cesta k nadřazenému adresáři
  • Dokumenty relativní cesta k adresáři Dokumenty v našem pracovním adresáři
  • ~/Dokumenty absolutní cesta k adresáři Dokumenty v našem domovském adresáři
  • Dokumenty/faktury delší ukázka cesty
  • Dokumenty/faktury/2021 ještě delší ukázka cesty

Procházení adresářů

Absolutní a relativní cestu zmiňujeme z toho důvodu, že mnoho příkazů očekává cestu jako svůj parametr na příkazové řádce.

Jedním z těchto příkazů je i již zmíněný příkaz ls, který umí zobrazit obsah adresáře na dané cestě. Tato cesta může být uvedena jak absolutní, tak relativní. Pouze pokud tento parametr není uveden, zobrazí se obsah pracovního adresáře.

Samotnou změnu pracovního adresáře provedeme příkazem cd (Change Directory), kde jako parametr příkazu napíšeme cestu k adresáři kam se chceme přesunout. Pokud toto vynecháme a spustíme příkaz cd bez parametru, přesuneme se do našeho domovského adresáře (jako kdybychom napsali cd ~).

Uvedeme si pár příkladů:

  • cd Dokumenty přesun do adresáře Dokumenty
  • cd Dokumenty/faktury přesun do adresáře faktury, který se nachází v adresáři Dokumenty
  • cd .. přesun do nadřazeného adresáře (přesun o jednu úroveň nahoru)
  • cd ../.. přesun o dvě úrovně nahoru

Všechny přesuny si můžeme kontrolovat tak, že se nám aktuální pracovní adresář zobrazí v promptu, popř. použijeme příkaz pwd.

Zmíním ještě hezký tip, který nám pomůže, pokud uděláme v cestě chybu a pracovní adresář se nám změní na nějaký, který jsme nechtěli: pro přesun do adresáře, který byl našim předchozím pracovním adresářem napíšeme cd -.

Cvičení

1

Vyzkoušení příkazů

pohodička
  • Vyzkoušejte si samostatně příkazy pwd, ls a cd
  • Ověřte jak funguje šipka nahoru a tabulátor