Datum a čas

Datum a čas

Data patří k základním datovým typům a provázejí nás celý život. Každý máme své datum narození, datum, kdy jsme šli poprvé do školy atd. Data jsou však záludná v tom, že je můžeme zapsat v různých formátech. Pojďme se podívat, jak data v různých formátech zpracovat a jak je naopak vypsat.

Vytvoření data

K práci s daty potřebujeme modul datetime, který je základní součástí Pythonu, takže jej nemusíme instalovat. Stačí jej importovat.

>>> from datetime import datetime, timedelta

Občas je matoucí, že modul datetime se dále člení. Obsahuje typ pro uložení samotného data (bez času) date, typ pro uložení samotného času (bez data) time, typ pro uložení data i času datetime, typ pro práci s intervaly timedelta a typ pro práci s časovými zónami tzinfo. Proto jsme napsali poněkud legrační zápis, ve kterém je dvakrát datetime.

První datum, které nás napadne, je aktuální.

>>> datetime.now()
datetime.datetime(2020, 11, 21, 20, 26, 26, 472567)

Nejjednodušší způsob, jak datum vytvořit, je pomocí funkce datetime. Té zadáváme hodnoty postupně: nejprve rok, poté měsíc, den, hodiny, minuty, sekundy a mikrosekundy. Pouze první tři parametry jsou povinné, další vypisovat nemusíme a Python si za ně případně dosadí nuly.

Zkusme si vytvořit proměnnou, která bude reprezentovat start Apolla 11.

>>> apollo_start = datetime(1969, 7, 16, 14, 32)
>>> print(apollo_start)

Pokud by nás zajímalo, jaký den v týdnu Apollo startovalo, můžeme použít funkci weekday() nebo isoweekday(). Pozor, je mezi nimi rozdíl. Obě číslují od pondělí, funkce weekday() však čísluje od 0 a funkce isoweekday() od 1.

>>> apollo_start.weekday()
2
>>> apollo_start.isoweekday() 
3

Formátování

Hodnotu aktuální proměnné můžeme vypsat na obrazovku pomocí funkce print(). Ta vypíše datum v tzv. ISO formátu (jako oddělovač data a času je použita mezera).

>>> print(apollo_start)
1969-07-16 14:32:00

Standardně je jako oddělovač použit symbol T. Stoprocentně autentický zápis v ISO formátu získáme pomocí funkce isoformat().

>>> apollo_start.isoformat()
'1969-07-16T14:32:00'

Často ale chceme data vypsat v jiném formátu. Ve střední Evropě jsme zvyklí psát na začátek číslo dne, pak měsíc atd. a jako oddělovač používáme tečku. Pokud chceme výpis v tomto formátu, musíme to Pythonu říct.

Pokud chceme datum vypsat ve vlastním formátu, použijeme funkci strftime(). Ta používá tzv. direktivy, což jsou vlastně značky, které reprezentují nějaký konkrétní časový údaj. Tyto značky poskládáme do řetězce a ten pak tvoří instrukce pro Python, jak má zpracovat datum. Základní direktivy jsou v tabulce níže.

Direktiva	Význam
%d	den
%m	měsíc
%Y	rok (nezkrácený)
%H	hodina (rozsah 0-23)
%M	minuta
%S	sekunda

Kompletní tabulku s direktivami najdeš zde.

Zkusme si třeba vypsat datum startu Apolla 11 v našem středoevropském formátu.

>>> apollo_start.strftime("%d. %m. %Y, %H:%M")            
'16. 07. 1969, 14:32'

Čtení data z výstupu

Bohužel data často získáváme jako řetězce (např. z CSV souborů, ze vstupů od uživatele atd.). Abychom s ním mohli pracovat, musíme si ho převést na typ datetime.

Pokud jsou data v ISO formátu, máme vyhráno. Je možné použít funkci fromisoformat(), které stačí zadat řetězec a ona se již o vše postará.

>>> apollo_pristani = datetime.fromisoformat("1969-07-21T18:54:00")

Takové štěstí ale často nemáme, protože řada programů ukládá datum ve formátu, který má nastavený aktuální uživatel. K načtení pak použijeme funkci strptime(), které zadáme formát data a času, se kterým máme tu čest.

>>> apollo_pristani = datetime.strptime("21. 7. 1969, 18:54", "%d. %m. %Y, %H:%M")

Počítání s daty

Často s daty potřebujeme počítat. Pokud například víme, kdy závodník proběhl startem a cílem, můžeme spočítat, kolik času strávil na trati. Dvě data od sebe můžeme jednoduše odečíst. Zkusme si spočítat, jak dlouho trvala mise Apollo.

>>> delka_mise = apollo_pristani - apollo_start
>>> print(delka_mise)
5 days, 4:22:00

Výsledek je hodnota typu timedelta.

Cvičení: Datum a čas